Tetanus je onemocnění, které je velmi těžce léčitelné a v mnoha případech může skončit úhynem zvířete nebo dlouhodobými následky.
Přestože psi vykazují oproti člověku poměrně vysokou odolnost, na našem pracovišti se každoročně s tímto onemocněním setkáváme. Nejvíce ohrožena jsou štěňata v období výměny zubů, tedy mezi 3.a 7.měsícem věku, kdy ke vstupu infekce dochází přes dutinu ústní. Kromě tohoto způsobu infekce nejčastěji původce onemocnění vniká do těla přes hluboká poranění a rány. Onemocnět mohou všechna plemena psů, nejvíce citlivý se však jeví německý ovčák.
Původcem onemocnění je bakterie Clostridium tetani, která za anaerobních podmínek tvoří toxiny. Spory (klidová stadia) Clostridium tetani se běžně vyskytují v půdě, trusu. Nemoc propukne ve chvíli, kdy se bakterie dostanou hluboko do tkáně, např. při říznutí či píchnutí kontaminovaného předmětu, při skousnutí kontaminované půdy či pozření koňského trusu – pokud jsou v tlamě poranění nebo je měněn chrup. Bez přístupu vzduchu začnou Clostridie velmi rychle tvořit toxin (tetanospasmin), jež je zodpovědný za neurologické příznaky onemocnění – křečové ztuhnutí kosterní svaloviny.
Klinické příznaky
Klinické příznaky onemocnění pozorujeme obvykle za 5-10 dní po průniku bakterie do organismu nebo i po 2-3 týdenní latenci. Místo poranění nemusí být vždy zřejmé. Poranění v oblasti hlavy je často provázeno rychlejším nástupem. Tetanus se může projevovat lokální nebo generalizovanou formou.
Lokalizovaný tetanus
Tato forma je charakterizovaná ztuhnutím svalů v okolí poranění. Ztuhlost může přecházet i na protilehlou stranu nebo přejít v generalizovanou formu.
Generalizovaná forma
Celkový tetanus začíná ztuhnutím končetin, topornou chůzí, zvíře má potíže při vstávání či ulehání. Ocas bývá odtažen od těla. Tělesná teplota může být zvýšená. Poté můžeme pozorovat i změny na hlavě – nepřirozené držení ušních boltců směrem nahoru, zvrásnění kůže na čele a temeni, ústní koutky jsou vytaženy směrem k uším, neschopnost otevřít tlamu, na očích pozorujeme přetažení 3. víčka, může být pozorováno slinění, abnormality srdečního rytmu. Zvířata bývají plachá. Na zvukové, světelné a dotykové vjemy reagují přechodem do křečí. Psi často bolestně naříkají. Dalšími komplikacemi může být retence moči a trusu.
Nejobávanější komplikací je ochrnutí dýchacích svalů vedoucí k zástavě dýchání a úhynu zvířete v důsledku udušení. Této komplikaci se nedá zabránit jinak, než včasně zahájenou terapií v podobě aplikace protitetanového séra.
Terapie
Terapie spočívá v nitrožilní aplikaci antitoxinu, antibiotik a sedativ. Antitoxin, tj. sérum, které neutralizuje působení toxinu, který ještě nepronikl do centrálního nervového systému. Současně s podáním séra se aplikují postiženým zvířatům antibiotika, která potlačí růst Clostridií a zabrání tak tvorbě dalšího toxinu. Pokud je zřejmé místo vniku infekce, provede se chirurgické ošetření a důkladná dezinfekce rány. Na zmírnění křečí se podávají zklidňující preparáty. Současně je nutné pacienta uložit na klidné, stinné, tiché místo, aby nedocházelo ke zbytečnému dráždění a zajistit jeho polohování. Samozřejmostí je podávání nitrožilní výživy.
Léčba tetanu je časově i finančně poměrně náročná a předem nejde nikdy odhadnout její průběh (k úhynu může dojít po týdnu i přes veškerá opatření). Cena terapie je vždy mnohem vyšší než vakcinace.
PREVENCE
Naštěstí pro Vaše čtyřnohé kamarády existuje účinné očkování proti této velmi nebezpečné nemoci. Pejsci se mohou vakcinovat od věku 3 měsíců, po první aplikaci musí následovat revakcinace za tři týdny. Další revakcinace se pak provádí pravidelně po 1 - 2 letech. Prevence spočívá v odborném ošetření každého poranění, především poranění v rizikovém prostředí. Základem prevence je však vakcinace.